Správná péče o travnaté plochy hraje v boji proti suchu důležitou roli

Dlouhodobé sucho významně postihuje českou krajinu. Stát i samotná města proto podnikají patřičné kroky, které mají vést k jeho zmírnění. Tato opatření se týkají adaptace krajiny na klimatické změny, patří mezi ně však i zdánlivě drobnější úkony, například správné sekání trávy.

Dle autorů knihy Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace se silné sucho v Česku objevuje od roku 2000 zhruba každé tři roky. Aktuálně hlásí Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) na většině území Česka střední až silné půdní sucho. Tato situace souvisí se stále se zvyšujícími teplotami, které se obecně považují za nejviditelnější dopad klimatické změny. Do roku 2030 lze navíc v tuzemsku dle ČHMÚ očekávat nárůst průměrné roční teploty o 0,24 °C. To přináší riziko zvýšení půdního vláhového deficitu.

Za špatné hospodaření s dešťovou vodou může i rozšiřování betonu a asfaltu ve městech. „Města nehospodaří s dešťovou vodou rozumně. Pokud již nějaká spadne, snaží se ji co nejrychleji odvést do kanalizace či odvodňovacích kanálů. Beton a asfalt ovšem ve městech vytváří nepropustné plochy, po jejichž povrchu dešťová voda pouze steče a vlije se do kanalizační sítě,“ popisuje stav mnoha českých měst Ondřej Pěnička, ředitel facility managementu ve společnosti M2C. Tím se sice města vyhnou lokálním povodním, jedná se však o krátkodobé, a nikoliv rozumné řešení. Pokud totiž nastane sucho, voda chybí.

Obdobným problémem se zabývá například nezisková organizace Živá voda, která za pomoci unikátního Modelu Živá krajina vypracovává studie na systematickou nápravu české krajiny, jež napomáhají v boji proti suchu a souvisejícím problémům, jako jsou třeba bleskové povodně, půdní eroze a další. Organizátoři projektu plánují například zalesňování ploch, výsadbu mezí či obnovu původních vodních toků. „Naším hlavním cílem je rychlá adaptace krajiny na klimatickou změnu a zlepšení zádrže vody v krajině. Není na co čekat. Drtivá většina dosavadních řešení je nahodilá, nesystematická a pomalá,“ říká spoluautor Modelu Živá krajina a předseda spolku Živá voda Jiří Malík s tím, že jeho snahou je zapojit co nejvíce lidí do mapování krajiny, edukovat je a vybavit znalostmi, jež mohou uplatnit ve své konkrétní lokalitě. „Takto jako puzzle skládáme mozaiku studií proveditelnosti, jež postupně pokryje celé Česko a bude podkladem pro systematická, navazující a přírodě blízká opatření v krajině,“ dodává Malík.

Jak pečovat o travnaté plochy během sucha?

Proti suchu ve městech však lze zakročit i menšími změnami, například správným sekáním travnatých porostů. To přehledně shrnuje metodické doporučení pro údržbu travnatých ploch v období sucha od Magistrátu hlavního města Prahy. Dle něj se parterové, pobytové a parkové travnaté plochy nemají sekat, pokud se teplota vzduchu pohybuje nad +26 °C nebo pokud je dlouhodobé sucho a osoba starající se o trávník nemá dostatek vody na zavlažování. Čím kratší totiž tráva je, tím méně vláhy dokáže zadržet. „Správná výška sečení je rovněž klíčová. Příliš nízké sečení může trávu oslabit, a tak vytvořit prostředí vhodné pro růst plevelů,“ říká Lubomír Dvořák, výrobce dálkově řízených svahových sekaček Spider.

To však neznamená, že by se na úpravu trávy mělo zcela zanevřít. „Pokud není trávník pravidelně a důkladně zavlažován a sečen, jeho vegetace oslabuje, což vede ke snížení jeho konkurenční schopnosti vůči invazivním rostlinám. V důsledku nedostatečné péče se trávníku mohou otevřít dveře pro invazi hluboko kořenících plevelů, včetně druhů jako pcháč obecný, kopřivy a různých typů bodláků,“ podotýká Dvořák. Pokud se ovšem na travnaté ploše plevele či silně alergenní rostliny objevují, doporučuje se v období sucha sekat tyto rostliny lokálně. S plošným sekáním by se mělo začít až ve chvíli, kdy sucho nahradí deště a chladnější počasí. Zpravidla se tráva zkracuje maximálně o třetinu své délky. Pokud je ji potřeba zkrátit více, mělo by se sekání rozdělit do několika fází, které mezi sebou mají pauzu alespoň 4 až 5 dní. I tehdy se však tráva seká maximálně o jednu třetinu své délky.

Zákon a sekání

Tato pravidla mnoho lidí nezná, případně se jimi neřídí. Dle zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči ovšem musí fyzická či právnická osoba, která vlastní či obstarává pozemek „zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat.“ To znamená, že se travnaté plochy musí sekat tak, aby se v nich nevyskytovalo příliš velkém množství plevele anebo vysoce alergenních rostlin. „Dálkově ovládané sekačky SPIDER mohou pomoci městům i jednotlivcům, kteří nestíhají pravidelně sekat trávu. Jejich efektivita a možnost sekat ve svahu či na obtížně dostupných místech mohou být pro mnoho uživatelů velkou výhodou,“ konstatuje Lubomír Dvořák. I nadměrné sečení však může být zákonem napadeno, a to především v případě, kdy v jeho důsledku plocha pravidelně usychá.

Jednotlivé obce si zákony samy doplňují. Mohou tudíž konkretizovat, jak často je třeba sekat různé typy travnatých ploch, případně určují maximální povolenou výšku travnatého porostu. Většina navíc vydává podobná metodická doporučení jako ta od výše zmíněného pražského magistrátu. Města si většinou k údržbě travnatých ploch najímají specializované firmy. Ty mají smluvně dané dodržování městem daných podmínek a výši pokut v případě jejich nesplnění. V minulých letech takto pokutovalo najatou firmu například město Děčín.