Kam směřuje „Green Deal“
Podle Jaroslava Marouška, předsedy správní rady SEVEn, The Energy Efficiency Center, zrušení strategie Green Deal již nepřipadá v úvahu. V rozhovoru objasňuje, co se dá očekávat od evropské regulace v boji s klimatickou změnou.
Průměrné globální teploty za posledních 12 měsíců dosáhly rekordních hodnot pro každý jednotlivý měsíc. Loni dosáhla průměrná roční globální teplota téměř 1,5 °C nad předindustriální úroveň, což je hranice stanovená Pařížskou dohodou jako úroveň s neakceptovatelnými důsledky pro společnost. Na druhou stranu dosavadní úsilí o snížení emisí skleníkových plynů se ukazuje jako účinné, a podle nové analýzy BloombergNEF se nacházíme v okamžiku zvratu, kdy světové emise skleníkových plynů začínají klesat.
Na politické scéně se však po volbách do Evropského parlamentu rozhořela diskuse o možném zmírnění regulačních opatření vyplývajících z evropského „Green Dealu“. Neměli bychom naopak upnout všechny síly na zamezení dalších emisí? Tato strategie byla schválena všemi členskými státy v roce 2019, tedy ještě před rozšířením pandemie covid-19 a počátkem ruské invaze na Ukrajinu. „Green Deal“ má za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality zemí EU. Navazující strategický materiál EU „Fit for 55“ konstatuje, že k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 bude nezbytné dosáhnout k roku 2030 snížení emisí skleníkových plynů o 55 % a mnohá opatření blíže konkretizuje. Teprve na tyto strategie navazují jednotlivé legislativní akty, které – na rozdíl od strategických dokumentů – ukládají členským státům povinnosti, aby bylo dlouhodobého cíle dosaženo.
Zrušení strategie „Green Deal“ z mého pohledu nepřipadá v úvahu. Řada směrnic z něj vyplývajících již byla schválena a členské státy je postupně přenášejí do národní legislativy. Nicméně do zavádění této strategie zasáhly nepředvídané faktory, jakými byly pandemie a válka, které vysály veřejné rozpočty a rezervy soukromých firem, prodražily klíčové technologie a stavební materiály. Proto je vhodné některá opatření znovu zvážit a případně je přizpůsobit změnám.
Co můžeme od případné aktualizace očekávat?
Není vyloučeno, že některé plány snižování emisí budou přehodnoceny a možná i rozvolněny, ale základní směr se nepochybně nezmění. Klimatická neutralita je zatím jediné dlouhodobě stabilní řešení a je také zakotvená v tzv. evropském právním rámci pro klima. O jeho zrušení zatím nikdo z relevantních rozhodovatelů neuvažuje. To znamená, že pokud některé plánované kroky zbrzdíme, musíme najít odpovídající nástroje k dosažení cíle a jiná opatření naopak urychlit nebo jejich vliv zvýšit. V této souvislosti se hovoří především o důslednějším uplatňování principu „energetická účinnost v první řadě“. Tento princip se v SEVEn snažíme prosazovat již po desetiletí. Od roku 2020 ho také začaly zdůrazňovat strategické dokumenty Evropské komise. Nejedná se jen o prohloubení principů obsažených ve směrnici o energetické účinnosti, ale o plošné uplatnění této strategie včetně nových přístupů k financování projektů. Tento princip by měl prostupovat všemi investičními strategiemi v EU, které mohou složku energetické účinnosti zahrnovat.
Proč bychom měli energetickou účinnost klást na první místo? Znamená to, že máme dát přednost investicím do úspor energie oproti obnovitelným zdrojům?
Rostoucí energetická účinnost je nedoceněným zdrojem snižování emisí i zvyšování odolnosti ekonomiky. I přes obdivuhodné pokroky v technologickém rozvoji stále neumíme energii využívat dostatečně, většina draze nakupovaných energetických zdrojů se v procesech ztrácí zcela bez užitku v podobě odpadního tepla. Setkáváme se s tím i u takové každodenní činnosti, jakou je řízení auta. Natankovaný benzin využíváme pro pohyb motorového vozidla nejvýše z jedné třetiny, často dokonce ještě méně. Zbytek je teplo předané vozidlem do okolí. Podobně zacházíme s teplem při vytápění budov – většina z nás žije v budovách se spotřebou dvakrát i více vyšší ve srovnání s nízkoenergetickými budovami, které dnes umíme stavět jen s nepatrným zvýšením nákladů na výstavbu. A takových příkladů je mnohem víc.
Energetická účinnost nemá konkurovat obnovitelným zdrojům, ale umožnit jim pokrýt větší procentní podíl spotřeby tím, že se potřeba energie postupně sníží. Triviální představy ekonomických strategií dvacátého století, postavené na předpokladu, že růst HDP nutně vyžaduje také další růst spotřeby energie, jsou již naštěstí minulostí.
Jak je princip „energetická účinnost v první řadě“ zakotven v legislativě EU?
V rámci strategie „Fit for 55“ prošla inovací také směrnice o energetické účinnosti a princip „energetická účinnost v první řadě“ se do ní promítá. Energetické úspory povinně dosahované jednotlivými členskými státy se budou postupně zvyšovat. V aktualizované směrnici je tento minimální cíl úspor nastaven od roku 2021 na 0,8 % ročně z celkové konečné spotřeby energie a v průběhu let se postupně zvyšuje až na 1,5 % ročně v roce 2026. Po roce 2027 mají členské státy dosahovat ročních úspor již ve výši 1,9 %. Cíl v oblasti dosahování energetických úspor je tedy v tomto desetiletí zhruba dvakrát vyšší než v uplynulém období.
Na co bychom se měli zaměřit při zavádění strategie „Green Deal“ v České republice?
Vzhledem k tomu, že Česká republika patří ke státům, které nedokázaly splnit cíle v oblasti úspor energie ani v minulém období, bude plnění nově vytyčených cílů v této oblasti vyžadovat vysokou pozornost. Energetická účinnost je z dlouhodobého hlediska tím nejefektivnějším nástrojem nejen pro snižování emisí, ale pomůže nám vyrovnat se i s vyššími cenami energie a jejich výkyvy. Prostor pro úspory je téměř všude. Problémem je jen to, že na rozdíl od výroby energie, kde mohou pomoci dvě či čtyři nosné technologie, úspory jsou nesmírně diverzifikované a jejich uplatnění vyžaduje nasazení stovek nových technologií a technologických postupů, které nezavedeme z roku na rok. Je třeba dlouhodobé, systematické práce, která ale k cíli nepochybně vede.