Projde-li nový stavební zákon, opět prakticky vzniknou okresní úřady

Na semináři, který se uskutečnil v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, vystoupil se silnou kritikou návrhu rekodifikace stavebního práva také předseda Komise pro veřejnou správu a legislativu a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). Ten patří mezi zásadní odpůrce odděleného modelu veřejné správy.

Martin Netolický

Hejtman v rámci svého vystoupení přednesl mnoha kritickými komentáři, přičemž mimo jiné zmínil, že předložený návrh je jednoznačně centralizačním opatřením, který popírá princip reformy veřejné správy z roku 1999. Obce, města a kraje jsou podle něj schopné řídit úředníky mnohem efektivněji než stát v rámci nově vytvořených orgánů. Martin Netolický není jen hejtmanem kraje, ale veřejné správě se věnuje přibližně 18 let, a to nejen jako student, ale následně také z pozice vysokoškolského pedagoga.

Pane hejtmane, patříte mezi velmi hlasité odpůrce navržené novelizace stavebního zákona. Nabízí se jednoduchá otázka na úvod. Proč?

Protože navržená reforma jde zcela proti trendům posledních dvaceti let, kdy se Česká republika zavázala k uspořádání veřejné správy na základě principu subsidiarity, tedy výkonu veřejné správy co nejblíže občanovi. Spojený model územní veřejné správy je tradičním uspořádáním, které vzniklo od počátku obecního a krajského zřízení v českých zemích. Někteří se však mylně domnívají, že tento způsob vznikl až zrušením okresních úřadů. Je nezbytné zdůraznit, že takzvanou vrchnostenskou, čili přenesenou působnost znaly právní předpisy již za feudalismu a zákonný rámec moderního výkonu veřejné správy byl dán v polovině 19. století. V žádném případě tedy nelze připustit argument, že takový výkon veřejné správy je zastaralý. Nikoliv. Zrušením okresních úřadů jsme spojený model posílili, vznikly obce 3. stupně, tedy ORP, jinak dosavadní agendy přenesené na obce 1. a 2. stupně v území zůstaly. Navíc, a to třikrát podtrhuji, stavební agenda byla vždy přenesenou působností na obce se stavebním úřadem a nikdy tuto agendu nevykonávala soustava státních orgánů, a proto považuji návrh nového uspořádání stavebních úřadů ve zcela oddělené soustavě za nikoliv krok zpět, protože v historii nikdy stavební úřad v odděleném modelu nepůsobil, ale spíše za krok do neznáma.

Každý, kdo se veřejnou správou a správním právem zabývá, tak ví, že organizační stránka, tj. právě ono uspořádání orgánů státní správy v území, je paradoxně to nejjednodušší. Místo toho, abychom se zabývali tím, proč stavební řízení v České republice trvá tak dlouho a měnili spíše procesní úpravu, tak radši sedíme u map a mapiček, kreslíme obvody, a přitom vlastně ani nechceme slyšet, že i územní obvody musí být srovnatelné. Je snad možné připustit, aby stavební řízení v prvním stupni řízení bylo vykonáváno na úrovni velikostně nesourodých obcí s rozšířenou působností? Na příkladu Pardubického kraje, a nejen jeho, lze dokázat, že územní nesoulad je dramatický. Zatímco například město Králíky vykonává agendu úřadu s rozšířenou působností pro 10 tisíc obyvatel a pět obcí, město Chrudim potom pro 80 tisíc obyvatel a 80 obcí.

Na semináři jste mimo jiné korigoval informaci, že Asociace krajů návrh podporuje. Jaká je vůbec pozice hejtmanů?

Od počátku příprav upozorňujeme na celou řadu zásadních nedostatků nového stavebního zákona. Nikdy jsme návrh tak, jak je připravený nepodpořili, a to především z toho důvodu, že opět otevírá otázku oddělení výkonu státní správy od obecních a krajských úřadů v oblasti stavebního práva. Jako asociace krajů nejsme proti všem návrhům. Určitou část lze dokonce považovat za prospěšnou, avšak mám obavy, že i dobré návrhy spadnou pod stůl jenom proto, že ministerstvo trvá na institucionálních změnách.

Ministerstvo pro místní rozvoj je za tento návrh pod silnou kritikou ze všech stran. Myslíte si, že oprávněně?

Není to tak dlouho, co v České republice probíhala diskuse o případném spojení Ministerstva pro místní rozvoj s jinými ministerstvy. Dokonce se chystala i změna kompetenčního zákona. My jako kraje, ale myslím, že mohu hovořit i za zájmové organizace zastřešující obce a města, chceme nadále vnímat MMR jako nejbližšího partnera a toho, kdo na vládní úrovni prosazuje zájmy českých a moravských regionů. Zatímco můžeme poděkovat paní ministryni Dostálové za výbornou spolupráci v gescích regionálního rozvoje, cestovního ruchu, přípravě evropských fondů, a ostatně i bytové politiky, na institucionálních změnách, jako základním pilíři nového stavebního práva, se jednoduše z principu shodnout nemůžeme.

Kritizoval jste však také silnou roli Hospodářské komory v rámci přípravy tohoto návrhu. V čem vidíte zásadní problém v její pozici?

Nevím, jestli je správné, aby přípravou tak zásadní záležitosti byla pověřena Hospodářská komora ČR, která zastupuje pouze určitě dílčí zájmy v rámci stavebního zákona. Jsem přesvědčený, že mnohem větší sílu musí mít samosprávy, a to jak krajské, tak obecní, protože ty prošly volbami na podzim loňského roku a mají legitimitu od občanů. Nelze připustit žádnou lobby, ani stavební, z jakékoliv potenciální strany řízení. Každý z nás by si chtěl napsat pravidla hry sám pro sebe, ale zákonný rámec je obecným předpisem a měl by zohledňovat zájmy nejen jedné ze stran, ale všech, včetně toho veřejného.

Ve své kritice novelizace jste mimo jiné několikrát zmínil návrat k okresním úřadům. Skutečně se obáváte vzniku další struktury úřadů?

Ano. Dokonce pokud bude tento návrh schválený, tak osobně jako hejtman navrhnu, aby krajské zastupitelstvo v rámci své legislativní iniciativy navrhlo změnu zákona v tom smyslu, aby se nové stavební úřady přejmenovaly na okresní úřady. Proč? Protože má dojít k převedení agendy i z orgánů státní památkové péče, životního prostředí, dopravně správní agendy, snad i hygieny a podobně. Vzniká nám tedy nový okresní úřad, který bude pod jednou střechou řešit veřejný zájem v oblasti památkové péče, ochrany vod, zdraví, ale i záležitosti z oboru dopravy. A pozor. Není to vše. Přitom bude tento úřad vyhodnocovat střet jednotlivých veřejných zájmů navzájem. To už stačí jen zřídit jednotlivé referáty, a pak není sporu o tom, že se o okresní úřad jedná s jedním malým rozdílem. Zatímco do roku 2002 bylo v České republice 76 okresů, nyní by jich bylo podle návrhu 205.

V souvislosti s tímto návrhem se nabízí také otázka finanční nákladnosti celé reformy a především, co přinese samotným občanům.

Návrh z dílny Ministerstva pro místní rozvoj ČR, respektive Hospodářské komory ČR, jednoznačně vzdaluje stavební agendu občanům a může si úředník v Praze říkat, co chce. Hejtmané na svém zasedání jednomyslně odmítli oddělení stavební agendy od spojeného modelu. V čem spatřuji zásadní riziko, je skutečnost, že tento návrh jde zcela proti principům reformy veřejné správy, která proběhla před necelými 20 lety. Česká republika je asi velmi bohatý stát, že si může dovolit měnit uspořádání veřejné správy na svém území každých 20 let. V tomto případě začínají jednorázové náklady na dvou miliardách, ke kterým je nutné připočítat přibližně 4,5 miliard ročně. Jsem však přesvědčen, že by to ve finále bylo mnohem více. Nechybí nám tyto prostředky například v dopravě nebo sociální oblasti? Nebylo by lepší dát krajům místo dvou miliard na silnice čtyři miliardy jako loňský rok? Osobně jsem přesvědčený, že by to občané ocenili daleko více.

Zmínil jste poslední reformu veřejné správy z roku 1999. Můžete prosím tuto myšlenku více rozvést?

Reforma veřejné správy, schválená Zemanovou vládou v roce 1999, byla založena na tzv. 4D: demokratizace, decentralizace, dekoncentrace a deetatizace. Návrh změn stavebních předpisů jde minimálně proti třem těmto základních principům. Pokud Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí, že návrhem eliminujeme hrozbu takzvané systémové podjatosti, kdy je vyloučen ze správního rozhodování celý úřad, pak i samotný zpracovatel připouští, že toto nová úprava v žádném případě neřeší, a přitom právě systémová podjatost je považována navrhovatelem za jakousi mantru, kvůli které dochází ke změnám organizačního uspořádání. Proč tedy k takto zásadním změnám dochází? Údajně je to také boj proti korupci a zeefektivnění výkonu. Zatím všechny reformy veřejné správy měly ve svém zdůvodnění protikorupčnost opatření a zvýšení efektivnosti, přestože šly zcela proti sobě. Tento návrh je snad první, kterým říkáme, že převedení agendy na státního úředníka a centralizace moci povede ke zmenšení korupčního prostředí. Ze zkušenosti víme, že na úředníka obecních či krajských úřadů je vidět. Zároveň ani počty úředníků nerostou, protože o jejich počtu rozhoduje samospráva, tedy zvolení zástupci občanů v samostatné působnosti. Zde půjde o standardní systémová místa zřízená státem. Opravdu to nejde vnímat jako boj proti byrokracii. Spíše naopak.

Vzhledem k tomu, že jsem se reformami veřejné správy zabýval od studií a detailně jsem sledoval i tu poslední proběhlou před 15 až 20 lety, pak mne velmi mrzí, že se Česká republika zase točí v kruhu. Proto jsem osobně podepsal petici Sdružení místních samospráv, která odmítá návrh MMR. Zároveň musím ovšem poděkovat Ministerstvu vnitra, že plní svoji úlohu koordinátora veřejné správy a předložilo alternativní variantu uspořádání stavební agendy. Tato alternativa navrhuje ponechání stavební agendy v rámci spojeného modelu na obecních a krajských úřadech, přitom ovšem zachovává celou řadu rozumných návrhů, proti kterým by se územní partneři určitě nevymezovali. Osobně věřím v konsensuální návrh, který bude mít šanci být schválen v obou komorách našeho Parlamentu a bude skutečným, nikoliv domnělým řešením největších problémů, zejména komplikovanosti a délky stavebního řízení.

Redakce děkuje za poskytnutý rozhovor.