Sny a realita rekodifikace stavebního práva
Měli jsme sen. Sen o jednoduchém, férovém a efektivním procesu plánování a povolování rozvoje našich obcí a měst. Teď mi spíš přijde, že se ze snu stává noční můra.
Nový zákon je nutný
Věřím, že všichni, kteří jsme projektanty, staviteli, úředníky, starosty a zastupiteli obcí či soukromými stavebníky, se shodneme, že proces povolování staveb v Česku trvá neúměrně dlouho, je málo srozumitelný a výsledkem procesně složité přípravy navíc není ta nejlepší architektura či vystavěné prostředí. Nechci se odvolávat na značně zavádějící žebříčky délky povolovacího procesu, které nás řadí na nelichotivý chvost celého světa, ale je neoddiskutovatelnou pravdou, že plánujeme a povolujeme strašně pomalu a neefektivně a že v tomto procesu nejde především o výslednou kvalitu. A že se tedy tento proces musí změnit.
Ani nový stavební zákon (183/2006 Sb.) ani jeho novely, i při jistě dobře míněné snaze, nepřinesly zásadní zlepšení. Mohli jsme se již dávno poučit z evropských, když ne celosvětových trendů ohledně racionálního povolování staveb a pružného, dynamického územního plánování, které by umožnilo rozvoj obcí bez rigidních funkčních regulací, vyvolávajících neustálé administrativně složité změny. Plány by přitom měly být dlouhodobé, předvídatelné a srozumitelné, abychom věděli, co nás v obci čeká v příštích letech. Musí vyjadřovat dlouhodobé koncepční myšlenky, ale také umět pružně zareagovat na nově se rodící potřeby a požadavky rychle se měnícího světa kolem nás.
Územní plány jsou základem
Každá obec má ústavou garantované právo na samosprávný rozvoj svého území, samozřejmě s ohledem na vyšší celky – u nás kraje a stát. Proto by obce měly mít hlavní slovo v systému pořizování územních plánů a regulačních plánů svých částí. Pořizování i administrativní úkony spojené se vznikem plánu jsou přes dvě desetiletí součástí státní moci a obce je zajišťují v tzv. přenesené působnosti. Dohled nad souladem a zákonností územních plánů je nutný, ale obce by měly mít nad plány maximální kontrolu, a uplatnit tak právo řešit svůj rozvoj v souladu s lokálními potřebami – odlišně v malé vesničce, v krajském městě, Brnu, Ostravě či Praze. Územní plán spolu s dlouhodobou vizí rozvoje je platformou pro následné rozhodování, zda a co se může v obci stavět.
K tomu u nás funguje dost unikátní systém dvoustupňového povolování (územní řízení a stavební povolení) v několika procesních variantách, o značně zbytnělém posuzování vlivu stavby na prostředí (ve třech úrovních dle zákona 100/2001 Sb., tzv. EIA.) ani nemluvě. Od ledna 2018 nově definované Společné povolení sice může přinést zrychlení, ale jeho nevýhodou je rozsah projektové dokumentace stejný jako pro stavební povolení, tedy s sebou nese značná rizika změn a zmařených projekčních prací, a tím i finančních prostředků.
10 tezí ČKA k rekodifikaci
Když v září 2017 MMR ČR představilo teze komplexní změny stavebního zákona a zákonů souvisejících, protože nejde samozřejmě jen o vlastní zákon 183/2006, ale cca dalších 40 zákonů a množství dalších podzákonných předpisů, přijala ihned poté Česká komora architektů (ČKA) 10 tezí k novému stavebnímu zákonu, které platí i dnes:
- Vyvážení práv občanů a státu
- Jedno povolení stavby
- Jeden stavební úřad
- Zásadní redukce DOSS
- Minimalizace nároků na stavebníka
- Pravidla předem
- Systém plánů
- Kontinuita a odpovědnost
- Veřejný zájem
- Stavby a daně
Cílem reformy stavebního práva podle ČKA mělo být nejen zrychlení, ale zejména zjednodušení a zprůhlednění celého procesu, vedoucí k vyšší kvalitě vystavěného prostředí našich sídel i rozvoji nezastavěné krajiny.
Zcela mimo pozornost MMR i kolektivu autorů zůstala daňová vazba mezi pro stavby připravenými pozemky a realizovanými stavbami a z toho plynoucími výhodami pro obce, které stavební činnost na svém území podporují. Faktická daňová demotivace nahrává současnému trendu odmítání transformace sídel a jejich rozvoje. Na jedné straně stojí zátěž pro obyvatele a celé prostředí sídel, další investiční a provozní náklady obcí na zajištění bezpečnosti, veřejné dopravy, občanské a technické vybavenosti a na druhé nutnost nové výstavby a zajištění potřeb pro život nových obyvatel, jejich podnikání a rozvoj ČR obecně.
Píší nový zákon developeři? Nemáme dostatečné vstupní analýzy?
Protože se po roce tápání tehdejší ministryně Šlechtové ukázalo, že MMR ČR není ve vymezeném volebním období sněmovny schopno vlastními silami připravit skutečně nový zákon, a protože máme ambiciózního premiéra, který by se rád pochlubil velkými stavbami jako Otec vlasti, došlo v říjnu 2018 k podpisu memoranda s HK ČR, která nabídla financování externího týmu špičkových legislativců na přípravu komplexní rekodifikace. Odtud, bohužel, pramení negativní nálepka a odmítání procesu změn v části veřejnosti a médií či u opozice, protože tento postup nebyl dostatečně srozumitelně vysvětlován a doprovázen dostupnými analýzami neúnosného stavu, které není třeba složitě zadávat, ale pouze tato obecně známá fakta zveřejnit a popsat. Tedy:
- Jak za poslední dvě dekády narostla agenda a požadavky dotčených orgánů státní správy (DOSS) s jejich závaznými stanovisky. Jak procesně náročné je každé řízení, takže v prakticky každém lze nalézt chybu, umožňující rušení vydaných povolení.
- Jak četné jsou soudní zásahy do územního plánování obcí, až se v nadsázce uvádí že u nás „plánují soudy“, jak jsou nejen větší města prakticky paralyzována ve svém rozvoji.
- Jak neustále narůstají požadavky stavebních úřadů (SÚ) na projektovou dokumentaci (takže málokterý projektant dokáže naplnit často rozdílné požadavky různých úřadů) i rozsah doprovodných průzkumů a studií – zastínění a oslunění, akustických, rozptylových atd.
- Jak nejen jedno a dvoučlenné stavební úřady nedokáží ve správních lhůtách rozhodovat o podáních, rozhodovat o velkých stavbách ani na prvoinstančních SÚ v obcích s přenesenou působností, jak jsou poddimenzované personálně i finančně.
- Jak jsou jako zaměstnanci obecních a městských úřadů pod tlakem samospráv.
- Jak bobtnají počty účastníků řízení, i se spolky z druhého konce republiky, registrujících se do územních řízení atd. Aby bylo jasno, respektuji právo souseda či větší skupiny nesouhlasit se stavbou, pokud poškozuje jejich zájmy či zájem veřejný, ale nemůže se tak dít opakovaně a bezdůvodně. Mnohá odvolání a soudní přezkumy jsou jen reakcí na pocit nedostatečné ochrany veřejného zájmu a kvality úředního výkonu.
Stavební úřady v přenesené působnosti obcí – a co kraje?
Ministerstvo si v rekodifikaci ukouslo velké sousto a v duchu babišovské rétoriky uvěřilo, že lze komplex zákonů zavést jako firemní směrnici. Expertní týmy přinášely návrhy nejprve věcného záměru a posléze i paragrafového znění do pracovních skupin MMR, kde se zástupci ministerstev, obou profesních komor i další odborníci snažili o korekci extrémních námětů a zreálnění lhůt a postupů se znalostí praxe. Projednání věcného záměru v úrovni vlády proběhlo velmi nestandardně a stalo se oprávněně terčem kritiky. Ale koncem listopadu byl do e-klepu přeložen výsledný text nového SZ i změnový zákon týkající se dalších desítek předpisů. Bohužel to vše bez dostatečné veřejné diskuse a politické podpory ve sněmovně.
Když se vzedmula vlna odporu, která v případě obcí směřovala proti vyjmutí stavebních úřadů z přenesené působnosti, zařadil premiér zpátečku, protože jej „prvoinstanční“ rozhodování tolik nezajímá, a tak stavební úřady mají zůstat na obecních a městských úřadech, při současné redukci z cca 700 SÚ na zhruba polovinu.
Tím začala eroze původní myšlenky na vznik nezávislé Státní stavební správy, rozhodující objektivně, bez zasahování samosprávy a podle jednoduchých pravidel, v koncentrovaném řízení všech dotčených orgánů. Obce měly dostat silnější postavení účastníka, což se ovšem v návrhu explicitně neobjevilo!
A ministerští úředníci navíc přitvrdili i v otázce pořizování územních plánů, tedy v základním procesu samosprávného rozhodování o rozvoji území obce, kdy postavili obce do role čekatelů na činnost státního pořizovatele. Bohužel, SMO ČR dal přednost možnosti přímého zasahování do stavebních řízení před tlakem na MMR v posílení vlivu na úrovni plánování. Zcela logicky to pro původní návrh nemůže dopadnout dobře. Před letošními krajskými volbami budou po obcích zcela jistě chtít kraje totéž – zachování krajských stavebních úřadů. Nový systém státního povolování se tak zřejmě zúží jen na strategické stavby nadmístního a celostátního významu.
Zachraňme, co se zachránit dá
Zásadním úkolem MMR při dalším projednání osekaného návrhu bude odstranit riziko systémové podjatosti, zasahování samospráv do řízení a posílení jistoty vedoucích obecních stavebních úřadů. A především půjde o nalezení podpory v poslanecké sněmovně, a to napříč politickým spektrem – pro vše dobré, co se snad podaří z původně komplexního návrhu zachránit.
Tedy především systém jednoho řízení a jednoho povolení, na základě jednoho společného koordinovaného stanoviska dotčených orgánů státní správy (DOSS) k stavebnímu záměru, i při místně neintegrovaných odborech těchto orgánů do centrálního stavebního úřadu.
Stejně tak je nutné omezení opakovaných až šikanózních odvolávání, konec ping pongu mezi oběma stupni stavebních úřadů uplatněním důsledné apelace, tedy přímé rozhodování v odvolání, koncentrované potvrzení platnosti závazného stanoviska DOSS atd.
Důležitý nástroj, již schválená komplexní digitalizace procesu povolování snad také povede k objektivnímu posuzování rychlosti rozhodování úřadů. Včetně tvrdého postupu proti nedodržování správních lhůt a nečinnosti stavebních úřadů.
Slovo závěrem
Česká komora architektů považuje nastoupený směr za správný, ambiciózní a odpovídající 21. století, v několika aspektech jde zákon dál, než ČKA v roce 2017 doufala. I tak zbývá mnoho otazníků, zda lze komplex zákonů schválit v obou komorách parlamentu do konce funkčního období sněmovny. Podaří se zlepšit mediální obraz procesu rekodifikace u odborné i laické veřejnosti, která je zatím značně skeptická?
Považuji to za zcela zásadní, stejně jako vyvrácení obav orgánů památkové péče z nedostatečné ochrany objektů v památkovém zájmu, stejně jako orgánů ochrany přírody a krajiny, či vyvrátit obavy z omezení účasti veřejnosti v celém procesu.
Díky poslanecké iniciativě se podařil prvý krok – je schválen systém digitalizace procesu přípravy a povolování. Bude sice fungovat až od druhé poloviny roku 2023, ale pokud by se stejným způsobem – zapojením poslanců ze všech stran ve sněmovně, podařilo totéž s celou rekodifikací, rozsvítilo by se pomyslné světlo na konci tunelu.